Přebor Prahy - Starší přípravka 2009/10

V úvodu – a vlastně v celém zápase jsme sice měli častěji míč na kopačkách a hra se odvíjela převážně na polovině hostů, ale pomalým pohybem a přihrávkami stejně „rychlými“ a navíc nepřesnými jsme nebyli schopni vymyslet moment překvapení. Hráči Aritmy naopak dobře při bránění zahušťovali prostor prakticky kdekoliv na hřišti, a my jsme nebyli schopni přenášet hru delšími přihrávkami do volnějších míst. Naše úvodní územní převaha vyústila ve čtyři rohové kopy, ale vypadalo to při nich, jako by se snad měl míč nakopnout sám, aby skončil v síti. Byli jsme naprosto bez důrazu a touhy protlačit míč do sítě. Mnohem nebezpečnější byl naopak trestný kop Aritmy. Tvrdá střela letěla naštěstí mimo tyče. Střelu Matyáše Kozáka pak brankář vyrazil a podobný pokus Lukáše Lehnera skončil vedle levé tyče. Dočkali jsme se až při následující akci, kdy Tomáš Vacek prostrčil přihrávku na Ondru Radu a ten podél brankáře zavěsil – 1:0. Mysleli jsme si, že branka nám přinese klid a přijde brzo další pojistka. Jenže obraz hry se příliš nezměnil. Složitě jsme se tlačili k brance soupeře a Aritma hrozila především po standardních situacích. To byl i případ dalšího trestného kopu, a především rohového kopu Aritmy, po níž velmi tvrdá střela z voleje skončila nad naší brankou. Ani jedna situace nás však dostatečně nevarovala. Adam Kalabis pak lehce ztratil míč při rozehrávce, Adam Vološin byl v tu chvíli daleko od svého hráče, přišla střela, kterou Martin Lisičan s námahou vyrazil a volný hráč Aritmy zavěsil do odkryté branky – 1:1.

 

Na závěr lze říci, že by bylo nejlepší na výkon hodně rychle zapomenout. Vítězství se v naší situaci samozřejmě počítá, a fotbal – doufejme – budeme hrát příště…

Sestava: Lisičan – Breza, Jelínek, Krejčí, Ambler – Hora, Eckhardt, Lehner, Houba, Houha, Kalabis – Kozák, Vondrák, Rada, Vacek

Branky: Rada, Vondrák

www.skaritma.info

Deka přikryla dobrý výkon prvního poločasu

Umělá tráva na Velké Ohradě byla poseta novým gumovým zásypem, nebe slibovalo přívětivou tvář dnešnímu sobotnímu ránu. V týmu Aritmáčků dnes chyběl nemocný Ondra a Tomáš, na druhou stranu soupeř svými dosavadními výsledky naznačoval, že se mu kolečka podzimních zápasů také moc nedaří zapasovat v dobrý brankostroj.

V první půlce zápasu jsme chytli opratě a zdálo se, že koník poběží našim směrem. Zahlédli jsme novou taktiku, kdy Adam nakopával z brány balony hodně dopředu, kde se snažil Kuba Mára, nebo Honzík zpracovat příhrou pro záložníky. Ti měli za úkol vymyslet rozhodnou uličku pro útok a střelu. Velmi se hra dařila Vítkovi. Ten pozorně četl hru a posílal  pasy do volných prostorů. Sprcha v podobě gólu do naší branky však na chvíli vytrhla otěže z rukou Aritmáčků. Do boje vyzval Vítek. Po jednom z odrazu nebezpečně vystřelil na bránu. Brankář neudržel míč a to je přece známá parketa pro Honzíka. Jako vosa byl u něj a v mžiku poslal balón do sítě. 1:1 a koník vesele povyskočil. Adam pak dál vedl útoky pomocí dlouhých nákopů, dokud rozhodčí nepískal polovinu.

Začátek druhé půlky ale odhaluje naší slabinu. Tou je nedůraz v osobním souboji a neschopnost reagovat na zvýšený tlak soupeře. Najednou jsme všichni u vlastní brány, ale nikdo nedokáže trefit míč, postavit se pevně na nohy a nenechat se odstrčit dotírajícím soupeřem. Ten vycítil šanci a jako vlna se vyřítil dopředu. Deka padla na Maxe i Filipa. Koník klopýtl a dva góly v rychlém sledu zabořily Aritmáčkům kopačky do země. 

V závěru zápasu se najednou koník vzepřel, jako by nechtěl přijmout porážku. Hned se hra přesunula vpřed a soupeř začal dělat chyby. Po jednom odkopu se Vítek rozhodl napodobit „borce na konec“ a z poloviny hřiště napálil míč obloukem rovnou na bránu. Jen to zahučelo, když balón těsně minul břevno. Pozdě. Zápas končí prohrou 1:3.

Zbytečně. Ač nás bylo polovička, než soupeře, neodešli jsme s fyzičkou, prohráli jsme takticky. A budeme prohrávat vždycky, když nezvedneme hlavu po góle do vlastní sítě a neřeknem si „sakra takhle ne!“. To za nás neudělá tým, to je na každém hráči. „Mě nepředběhneš, nepřetlačíš, tuhle kličku ti nesežeru, tenhle souboj vyhraju já!“

Navrhuju změnit pokřik, třeba nám to přinese štěstí.

Hea hou hea hou 

potkáte se s Aritmou !

Nepředběhneš, neutečeš, tvoje kličky nežerem

V útoku nám sleduj paty, dem do toho Vyhrajem!