Aritma - Podolí
Aritma - Podolí 1:1 (1:1). Maršal J.
První ostré náboje v letošní sezóně
Podzimní sobota dopoledne, nálada někde tak kolem 5ti stupňů Celsia. Ne, že by byla zima, ale naše výsledky z minulých zápasů lehce chladí při pohledu na rozcvičující se partičku dnešních soupeřů zase tak o hlavu vyšších než našich borců (a o tři než vyrostl náš nový kapitán „motorový Honza“)
Do branky jsme postavili o rok staršího Davida, Max s Adamem tentokrát vykryli pozice obránců; nutno říct, že beze zbytku splnili svoji úlohu. Tým jsme pak doplnili z řad hráčů ročníku 99. Je znát, že jsou postavou robustnější a v případě Davida v brance byla volba trenéra popravdě velmi efektivní. O devadesát devítkách tak pochvalně psát nemůžu, neměl jsem pocit, že by z nich čišela radost ze hry na malém hřišti s o rok mladšími kamarády. Postrádal jsem u nich kombinaci a kreativitu při tvorbě hry po zisku míče, kdy ho nakopli dopředu bez návaznosti v útoku. Ale bezpochyby byli platní v osobních soubojích, v obraně, i fyzická zdatnost splnila účel, pro který je trenér do zápasu nominoval.
Dominantním hráčem středu pole byl opět Ondra, velmi pracovitou osobností na hřišti byl Honzík Maršál. Paradoxně do největších gólovek se dostal Kuba Maršál, se dvěma si ale neporadil. Velká jeho snaha mu však nakonec přinesla odměnu v podobě krásného gólu z úniku, kdy šikovně přeloboval brankáře asi z 15ti metrů.
Soupeř byl kompaktní, fotbalově spíš individualistický, nicméně svojí pověst herní kvality jednoznačně na hřišti Aritmy nepotvrdil. Spíš bych si dovolil napsat, že byl zaskočen naší motivací a faktem, že na střídání neměl tolik borců, jako domácí tým. V prvním poločase sice poměrmě jednoduše prošel šikovný útočník za obranu a po zemi překonal Davida v naší brance, ale po vyrovnávacím góle poztrácela hra Slavoje náboj, kupilo se mnoho chyb a ztráty míčů.
Naši předvedli bojovnou hru, bohužel se na „plac“ nedostali všichni, tak, jak se asi očekávalo, ale tento jev budeme buď v této soutěži akceptovat, nebo budou výsledky kopírovat předchozí utkání. Z mého pohledu je nutné, aby někteří z dvoutisícovek pochopili, že tady se musí hrát na 120% a za 2minuty na hřišti musí trenérovi ukázat, že mají své místo v sestavě. Mluvím o Víťovi, Matějovi, Markovi, na ty jsem si detailně vzpomněl. Platí pravidlo, že hráč musí umět nejen přijmout, zpracovat a rozdat míč, ale dokázat zvládnout „hlavou“ fakt, že je na hřišti a že jeho je právě ta chvíle, kdy rozhoduje o balónu v situaci jeden na jednoho. Ale to je spíš zpráva pro rodiče.
Zápas skončil remízou a ukázal, že soupeř, který přehrál v letošním ročníku jiné mančafty – s námi si neporadil. Je to dobře, naše psychika to rozhodně potřebovala.
Pochvala Ondrovi, Maxovi a Adamovi, za druhou půlku Vítkovi a Kubovi, za celý zápas Davidovi v bráně a Honzovi za pracovitost. Samozřejmě všem 99kám za pomoc, bez níž bychom se popravdě neobešli.