Přebor Prahy - Starší přípravka 2009/10

Aritma - Krč 0:4 (0:2). Šídlo 2, Pihera, Hung

www.spartakrc.cz/mladez

V soutěži se nám daří více, než se předpokládalo. Plný bodový stav a předvedená hra nás zatím všechny potěšila. Je vidět, že našich výsledků si všímají i ostatní a na kluky staví trenéři soupeřů posílené kádry, jako v případě Aritmy.

Brankář předváděl velmi spolehlivý výkon. K němu se výkony přiblížili ještě dva hráči a ani ostatní nedali našim příliš prostoru ke kombinační hře. Makali po celých 50 minut. Je vidět, že příprava na víkendové zápasy je zcela odlišná, než na zápasy v pracovní dny, jako tomu bylo proti Braníku a jsme za to rádi. Při roztažení hry do stran se našim hrálo dobře. Soupeř nestačil přistupovat k hráčům a nám nedělalo problém dostat se k blízkosti branky, abychom mohli akci zakončit. V případě hry uprostřed hřiště to byl boj o každý metr. Aritma, jako zatím jediná, našim stačila ve druhém poločase a za to zaslouží velké uznání.
TRENÉŘI: Příjemné překvapení nás čekalo hned v úvodu, když jsme mohli na krásnou přírodní trávu. Někteří Borečkové hráli ještě odpoledne za MŽ, proto bylo v plánu jim ušetřit co nejvíce sil. Nepotřebovali jsme jít o skóre na první příčku a tak další hráči širšího kádru mohli ukázat, jestli na tuto soutěž stačí. Hru našich není potřeba rozebírat. Zatím na hřišti, ve všech zápasech, nechali vše. Přejeme jim hodně takových zápasů. Fotbal je baví a to je důležité. O Aritmě bychom mohli napsat spoustu pozitivního. Nevíme, jak si zhodnotí zápas trenéři nebo rodiče, ale přestože si proti nám nevytvářeli velké brankové příležitosti, tak podle nás nechali na hřišti vše. Hráli srdíčkem a to je potřeba ocenit. Mají dobré trenéry. Při vhodném doplnění můžou být na dobré cestě se zlepšovat, jako se nám to podařilo u ročníku 98. Na nejlepší zřejmě stačit nebudou, jako my, ale mohou občas potrápit i top kvalitu.Největší poklonu skláníme hráčům za nasazení po celý zápas. To nevydržel ani Braník s Tempem v úvodních kolech.

www.skaritma.info

Smršť Krč, zkrč krk....drž prst a ztrp hrst slz

Náš postup do soutěže z první třídy do přeboru neznamenal jen krok do prestižnější soutěže, ale po třech zápasech zcela neomylně potvrdil konec dětského fotbalu s roztomilými kluky na hřišti. Začalo platit bez kompromisu: dej tomu všechno, nebo se vytrať ! Na hřišti vládnou pravidla moderního fotbalu: dravost, rivalita, rychlost kombinace, síla převtělená v tlak.

Naši kluci  už nemůžou počítat se stejně silnými soupeři, které potkávali v minulé sezóně. Nebude slabších hráčů, doplňujících sestavu těch lepších, rozdíly budou jen ve stylu hry jednotlivců. Jinak hraje agresivní  obránce než šikovný záložník nebo rychlý útočník.

Ale k dnešní úvaze: myslím, že pravda je tvrdá a nelze, než ji přijmout: nebudeme vyhrávat v soutěži s o rok staršími fotbalisty. A co víc. Nebudeme dávat ani mnoho gólů, naše chuť do hry dostane pořádnou cihlu na záda. V obraně je jeden schopný hráč a to je Tom. Pak máme v týmu středního ofenzivního záložníka Ondru, schopného zastavit protiútok, uvolnit se v prostoru, poslat míč do běhu útočníkovi, případně vystřelit cíleně na branku. Ostatní hráči mají platnou vstupenku na zápas, ale pouze na místa k stání do hlediště. To aby dobře viděli, jak byli pomalí, neobratní, nepřipravení na souboj tělem, překvapení herní kombinací soupeře. Můj názor nemá znít jako kritika, je to stav věci postavený před realitu, se kterou teď budeme bojovat v každém následujícím zápase. Nic na tom nezmění urputná snaha ve chvíli, kdy zoufale ženete kopačky za míčem. Kluci, za vámi musí být 6 dalších z týmu, kteří předvídají situaci, kdy se ty kopačky dotknou míče a budou ho bránit před na zádech přilepeným soupeřem. Vyhrává ten chytřejší, rychlejší, silnější a větší dravec.

V dnešním zápase to byl náš soupeř. Aritmáci hráli poctivě, myslím, že jim nechyběla motivace ani touha po balónu. Dlouho jsme drželi přijatelnou koncepci hry, snažili se tvořit blokádu vln útoku modrých dresů. Góly však postupně přeťaly struny našich houslí, začalo se hrát výhradně podle not Krčského souboru.

Nemám poraženeckou náladu, vážně se dívám s hlavou vzpřímenou vpřed. Pouze všem otevřeně říkám: na hřišti už nebudou vyhrávat děti tátů a maminek, ale jen opravdu fotbalisti, co si vybrali míč za svého nejlepšího kamaráda.